Moje cesta: 25 let fotografka, teď AI bez angličtiny

Holky, ráda bych se s vámi podělila o něco, co tu na blogu ještě nebylo. Můj příběh. Ne příběh fotografky, který znáte z webu, ale ten druhý, ten o tom, jak jsem se já, padesátnice z Čechyně, dostala k umělé inteligenci. A jak za mě dnes půlku práce dělá tahle technologie.

Píšu to proto, že mě denně píší ženy, které mi říkají: „Marcelo, vám to možná jde, ale já jsem už stará a nemám na to hlavu." A já jim chci říct jednu věc. Měla jsem to úplně stejně. Před rokem a něco jsem stála před stejnou výzvou. A když jsem ji udělala, můžeš i ty.

Kdo jsem (úplně začátek)

Jmenuju se Marcela Kramářová, mám 53 let, jsem fotografka a podnikatelka. Mám atelier FotoAtelier Brno v Rousínově-Čechyni 195. Pětadvacet let fotím rodiny, miminka, svatby, produktovku. Mám manžela, dospělou dceru a morče Sherlocka Holmese, který mě poslouchá z polštáře, když pracuju.

Vyrůstala jsem v době, kdy se ve škole učila ruština. Anglicky neumím a nikdy jsem se ji nenaučila, protože jsem prostě neměla čas. Po střední jsem začala fotit, vdala se, vychovala dceru, postavila firmu. Život šel kupředu a já jsem fotila. Až do podzimu roku 2025, kdy jsem si jednou poslechla rozhovor o umělé inteligenci a od té chvíle už nebyla doma. Něco se ve mně přepnulo. „Musím tomu rozumět."

Říjen 2025 - "Tohle nemůžu nechat utíkat"

V říjnu 2025 jsem si poprvé otevřela ChatGPT. Pamatuju si ten pocit, kdy jsem viděla, jak mi v prázdném okýnku napsal odpověď v dokonalé češtině. Byla jsem fascinovaná. A zároveň jsem viděla, kolik AI nástrojů venku existuje. Claude, Gemini, Perplexity, Copilot, Midjourney... seznam neměl konec.

A já jsem si řekla: „Tohle nemůžu nechat utíkat. Mám firmu, mám klientky, mám rodinu, ale tohle se musím naučit. Nebo mě to převálcuje."

Tak jsem začala. Špatně. Stejně, jako začíná každá žena po padesátce. Otevřela jsem prohlížeč a napsala do Googlu „kurz umělé inteligence pro začátečnice".

Listopad 2025 - "Tohle není moje cesta"

Co mi vyletělo, vás asi nepřekvapí. Velké balíky za 19 000 Kč. Měsíční předplatné za 290 Kč. Masterclassy. „Slevíme z 14 990 Kč na 990 Kč, ale už jen 4 hodiny." Sliby, jak ze mě bude za 30 dnů „AI expert".

Já si koupila tři kurzy. Tři, holky, tři. Plus pár jednotlivých webinářů a předplatné Mistr ChatGPT za 290 Kč měsíčně. Celkem jsem za listopad zaplatila asi 34 000 Kč. A v lednu mi došlo, že umím prakticky to, co jsem věděla v říjnu.

„Hodněkrát se mi stávalo, že jsem šla krok po kroku, učila jsem se a zjistila jsem, že jsem dopředu než ti lidi, co mě v tom kurzu učí. Strašně mě vždycky štvalo, že jsem si koupila nějaký kurz a strávila jsem u něj strašně moc času, a nepřinesl mi to, co jsem od něj očekávala."

Kvízy a opakovací lekce mě brzdily. Videa, která jsem dávno věděla, mě otravovala. A když jsem narazila na něco nového, ozvala se mi až „skupina na Facebooku za 5 dní" nebo mi přišla automatická odpověď „zkuste prompt XY". To mi nestačilo. Já jsem potřebovala člověka, který mi řekne: tady jsi udělala chybu, zkus to znova".

Leden 2026 - "Začnu po svém"

V lednu jsem se rozhodla, že to udělám jinak. Zrušila jsem dva kurzy (jeden mi vrátili peníze, druhý ne, protože jsem překročila 14denní lhůtu, „prý"). Předplatné jsem ukončila. A vybrala jsem si jediný nástroj: Claude od firmy Anthropic.

Proč zrovna Claude? Měla jsem na to tři důvody:

• Bezpečnost. Anthropic se na bezpečnost specializuje jako jediná z velkých AI firem. Když jsem dávala AI smlouvy s klientkami, fotky, soukromé věci, chtěla jsem mít jistotu.
• Čeština. Claude mluvil česky jako kamarádka. Vykání, slang, žertíky, dialekty, vše rozuměl.
• Cena 20 dolarů měsíčně. A nikdy víc. To si můžu dovolit a vím dopředu kolik.

Otevřela jsem si claude.ai, zaplatila 20 dolarů, sedla si k zahradnímu stolu a začala mu psát. „Ahoj Claude. Jmenuju se Marcela. Jsem fotografka po padesátce, anglicky neumím. Chci se s tebou naučit pracovat. Pomoz mi, prosím."

A on mi odpověděl. Lidsky. Česky. Konkrétně. Od té chvíle jsme spolu pracovali skoro každý den.

Únor až duben 2026 - "Najednou už nemusím dělat 30 věcí"

První, co mi Claude začal dělat, byly e-maily klientkám. Předtím jsem nad nimi seděla 20 minut. Dnes řeknu „Claude, napiš mi krátký e-mail klientce, která chce přesunout focení na červenec, lidsky, kamarádsky" a do minuty mám hotový text. Ušetřila jsem si denně asi hodinu.

Pak přišel blog. Tady na babickahackuje.cz/blog dnes vidíš víc než 30 článků. Všechny diktuju Claude. Já mu řeknu téma a první myšlenku, on mi dá osnovu, já mu nadiktuju, co mě napadá, on to uhladí. Za 45 minut mám hotový text, který bych jinak psala 4 hodiny.

Pak web. Tenhle, na kterém právě čteš, jsem si postavila sama. Bez programátora. Bez angličtiny. Diktovala jsem Claude, co chci, a on mi psal kód. Tomu se říká vibe coding (slovo, co před půl rokem ještě nikdo neznal), ale pro mě to znamená jedinou věc: mluvím česky a něco vzniká.

„Já mám teďka desktopovou verzi Claude a naučila jsem se ve vibe codingu, že Claude dělá za mě věci, které mi v chatu nešly dělat. Ze začátku to bylo trošku složitější. Pro mě, protože nejsem IT. Ale když jsem se to naučila, začala jsem si pomalu stavět celý web. A ve skutečnosti to není vůbec těžký."

Pak druhý web. FotoAtelier-brno.cz. Postavila jsem ho stejně, sama, s Claude. A nejen postavila, postavila jsem ho tak, aby plnil všechny moderní SEO pravidla, schema.org, sitemap. Když jsem si v 53 řekla, že rozumím modernímu webu, byla to nepředstavitelná věc. A dnes je to realita.

Květen 2026 - "Holky, vy taky"

Když mi to začínalo dávat hlavu, došlo mi něco důležité. Tohle není o mně. Tohle je o všech ženách, které jsou v podobné situaci. Po čtyřicítce, po padesátce, s firmou nebo bez ní, ale s pocitem, že je AI strhne, pokud do ní teď neskočí.

Tak jsem si v květnu postavila Marcelínu dílnu. Otevřenou knihovnu Receptů zdarma + uzavřenou komunitu pro ženy, které chtějí jít hlouběji. Není to kurz. Není to certifikát. Je to místo, kam si přijdeš s problémem a já z toho dělám řešení. Pro tebe i pro všechny.

Každou středu v 17:30 vedu na Zoomu živou dílnu. Téma si přijde řekneš ty. Nejde o to, co jsem si připravila, jde o to, co potřebuješ. Přihlas se, klidně zítra, klidně příští středu.

Co jsem se za rok naučila (a co bych ti chtěla říct)

Holky, kdybych měla shrnout, co jsem se za rok naučila a co bych chtěla, aby si z toho odnesla i ty, byly by to čtyři věci.

1. Nemusíš anglicky.

To je první. AI dnes mluví dokonale česky. Já jsem důkaz. 6 nástrojů česky v jednom článku.

2. Nemusíš se učit padesát nástrojů.

Vyber si jeden. Drž se ho. Za půl roku jdeš dál, než s pěti zároveň ani za pět let. Proč Claude stačí.

3. Nemusíš platit drahý kurz.

Já jsem za listopad utratila 34 000 Kč a nepomohlo mi to nic. Komunita za 890 Kč měsíčně tě posune mnohem dál. Manifest dílny.

4. Není to o věku.

Já jsem začínala v 52. Moje nejstarší klientka v komunitě má 71 let a píše s Claude knihu. Není to o věku, je to o návodech.

Co dál (pokud tě tohle oslovilo)

Pokud tě tenhle text oslovil a chceš jít stejnou cestou, mám pro tebe několik konkrétních kroků:

• → Přečti si pilíř článek (průvodce krok za krokem)
• → Přihlas se na nejbližší středeční dílnu (zdarma)
• → Mrkni do otevřené knihovny Receptů (bez registrace)
• → Vyzkoušej Členství 7 dní zdarma (890 Kč/měs, zrušit jedním klikem)
• → Napiš mi na marcela@fotoatelier-brno.cz

Časté otázky

Marcelo, kolik ti je let?
Pětapadesát mi bude 11. srpna 2026. Začínala jsem v 52.

Děláš dál fotografku?
Dělám. FotoAtelier-brno.cz jede dál a mám víc klientek než dřív. AI mi šetří čas na všechno ostatní, abych se mohla věnovat samotnému focení.

Kde se učím dál?
Učím se sama, s Claude. A taky chodím na seznámení s ostatními holkami v dílně. Tam se nejvíc naučím od těch, kdo právě řeší to, co řeším já.

Co máš pro mě, když chci začít stejnou cestou?
Začni pilířem (link nahoře). Vyber si Claude jako jediný nástroj. Přijď na středeční dílnu. A pokud ti to sedne, zkus Členství. Mám tě tu vždy.

Tenhle text jsem napsala 27. 6. 2026 ráno na zahradě s notebookem. Sherlock Holmes (moje morče) seděl vedle a hrabal. Jestli ti něco rezonuje, dej mi vědět, napiš, přijď. Tam, kde jsem dnes, můžeš být i ty.

Marcela Kramářová, fotografka a tvůrkyně Marcelíny dílny, Rousínov-Čechyně 195