Fotografka Brno: Můj příběh — od Prahy 1969 do Čechyně

Jmenuji se Marcela Kramářová. Dnes jsem profesionální fotografka v Brně s vlastním ateliérem v Čechyni a zároveň lektorka pro ženy, která učí AI od základů a beze strachu. Specializuju se na rodinné focení, těhotenské focení, miminka, boudoir, páry a business portréty. A k tomu vedu projekt BabičkaHackuje — komunitu žen, které chtějí AI nástroje pochopit bez stresu.

Ale můj příběh nezačal s fotoaparátem v ruce. Ani s AI. Začal úplně jinde.

Tenhle článek je můj lidský příběh — od dětství v Praze, přes svatbu v sametové revoluci, ztráty, Brno, manžela, dcery a Čechyni. Pokud tě zajímá ta druhá vrstva — profesionální cesta a jak jsem se dostala k AI — máš ji v samostatném článku.

25 let praxe a 56 let života mě naučilo jedno — že rodina je všechno. A že lev v ženách vstává tehdy, když se zdá, že už nemůžou dál.

Praha, rok 1969 — začátky

Narodila jsem se v roce 1969 v Praze. V době totality. Pro dospělé to byla éra omezení a strachu, ale já ji tak nevnímala — byla jsem dítě. Svět kolem mě měl barvy, vůně a příběhy.

Fotoaparát pro mě tehdy neznamenal vůbec nic. Fascinovalo mě úplně všechno jiné. Pohyb. Svoboda. Hrála jsem házenou za Spartu Praha, běhala po Vysočanech s partou kamarádů, smála jsem se a objevovala svět.

S rodiči a mladším bráchou jsme prožívali rodinné oslavy, výlety, obyčejné večery. Tehdy jsem ještě netušila, že právě rodinné okamžiky a vzpomínky — to, co dnes zachycuji při focení v Čechyni — se jednou stanou mým životním posláním.

První rozhodnutí: cesta k fotografii

Když jsem dokončovala osmou třídu, nevěděla jsem, co dál. Rozhodla jsem se dát si devátou třídu a dokončila jsem ji s vyznamenáním.

Měla jsem sen stát se učitelkou. Ale kvůli vrozené vadě zraku — tupozrakosti, kdy téměř nevidím na jedno oko — mi tuto cestu nedoporučili. Život mě nasměroval jinam.

Zůstala volba, o které jsem do té doby nikdy nepřemýšlela: učiliště Fotografia Praha. A právě tam, ač jsem to tehdy netušila, začal příběh, který se k focení po letech znovu a naplno vrátí.

Láska a nový život

Svatba v pátek 13. října 1989

Z holčičky jsem se postupně proměnila v mladou ženu. A jednoho večera jsem na diskotéce s kamarády potkala jeho — muže svých snů. Mladík s blond vlasy a modrýma očima, oblečený jako vekslák. Stačil jeden pohled — a já jsem věděla, že je rozhodnuto.

Brali jsme se na Libeňském zámečku — na stejném místě, kde si řekli své „ano" i moji rodiče. Bylo to v pátek 13. října 1989. Všichni říkali, že je to nešťastné datum, ale pro nás to byl začátek nového života.

Krátce poté přišla sametová revoluce. Praha byla plná lidí, naděje a změn. A já tehdy ještě netušila, že moje cesta jednou povede až do Brna — a do role profesionální fotografky.

Velké zkoušky života

Když se nám narodila dcera Gábinka, měla jsem pocit, že přede mnou stojí celý život — že teď už bude všechno jen krásné. Jenže krátce po pěti měsících od jejího narození přišla první obrovská rána.

Moje maminka zemřela. Bylo to, jako by se mi pod nohama propadla půda. Byla jsem mladá máma, potřebovala jsem její rady a oporu — a místo toho jsem stála před realitou, na kterou mě nic nepřipravilo.

Další rána přišla hned po pohřbu. Mého mladšího brášku si tehdy odvedla policie. Bylo mu sotva přes osmnáct a čekalo ho několik let za mřížemi. Jeho svět se zhroutil snad ještě víc než ten můj.

Myslela jsem, že už horší to být nemůže. Ale život měl připravenou ještě jednu zkoušku. Můj mladý manžel měl spolu se svou maminkou těžkou autonehodu. Byli v Úrazové nemocnici v Brně a bojovali o život.

Okamžik dospělosti

Co prožívá mladá žena, když se kolem ní během pár měsíců zhroutí celý svět? Nemá čas litovat se. Musí bojovat. Věděla jsem, že musím zůstat stát, i když se mi podlamovaly nohy. Postarat se o svou holčičku, vést domácnost a vyřešit jednu věc po druhé.

A právě tehdy jsem pochopila něco, co mě provází celý život — že rodina je pro mě všechno. Že mládí, lehkovážnost a bezstarostná svoboda skončily. Začal dospělý život.

Ale já jsem lev. A lvi se nikdy nevzdávají.

Nový začátek v Brně

Z Prahy jsme se nakonec přestěhovali do Brna. A tady se můj příběh začal přepisovat do úplně jiné podoby — plné nových možností, nádherných okamžiků a příběhů, které dnes tvoří můj život i mou práci.

Narodila se nám druhá dcera Zuzanka. A já fotila a fotila. Dnes jsou alba plná fotek, balíky fotek, stohy fotek. Některé z nich vidím dodnes — a vím, že právě tehdy se ve mně začala rodit fotografka, která dnes zachycuje rodinné focení v Brně, těhotenství, miminka, boudoir a páry.

Mohla bych vám tady vyprávět dlouho — je mi 56 let, ten život je opravdu na dlouhý román. Ale jedno je jisté — právě v Brně se začala psát moje profesní dráha.

Klid v Čechyni

Přestěhování za Brno

Před několika lety jsme se rozhodli vyměnit život v Brně za něco klidnějšího. Přestěhovali jsme se do Rousínova — konkrétně do části zvané Čechyně. Postavili jsme si útulný domek a vytvořili krásnou zahradu.

Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí mého života. Právě tady jsem našla dokonalé spojení pracovního a osobního života. Moje zahrada není jen dekorace — je to místo plné ovoce, zeleniny a květin, které si moji klientky můžou během focení utrhnout a ochutnat. A když přijdeš na focení, čeká tě i domácí sirup nebo marmeláda.

Tahle atmosféra odlišuje můj fotoateliér v Čechyni od běžných studií v Brně. Není to studio. Je to návštěva u kamarádky, která fotí.

Jessinka — psí holčička, která zůstala v našich srdcích

Celou naši cestu z Brna sem s námi kráčela i naše psí holčička Jessinka. Byla to láska na čtyřech nohách — citlivá, oddaná, trochu závislá na celé naší rodině.

Ten den jsme stěhovali věci ze starého ateliéru v Brně do nového. Jessinka za mnou přišla na terasu, možná mi chtěla něco říct. Stačila jediná vteřina, jeden nepochopitelný okamžik — a byl konec. Bylo jí dvanáct let.

Byla jsem u toho jen já, když mi v náručí odešla. Je pohřbená kousek od nás, a tak s námi vlastně zůstává.

Rodina jako srdce života

Manžel — 34 let společně

S manželem jsme spolu 34 let. Je to největší láska mého života. Bez něj, jeho klidu a zodpovědnosti bych nebyla tam, kde jsem dnes.

To, co jsme si tady vybudovali, je hlavně jeho zásluha — a jestli si někdo myslí, že to bylo jednoduché, tak není. Za vším jsou hodiny práce, spousta odhodlání, podpory a důvěry.

Dvě dcery a vnučka Valinka

Mám dvě úžasné dcery — Gábinku a Zuzanku. Obě mi dávají důvod být hrdá a inspirují mě každý den. A jak to v životě chodí, z rodičů se stanou prarodiče. Narodila se nám vnučka Valentýnka — pro mě prostě Valinka.

Když je žena po padesátce a stane se babičkou, svět se zpomalí. Chceš dělat věci, které tě opravdu baví, a učit se stále nové. Najednou máš čas i chuť vnímat detaily, které ti dřív unikaly.

Teď máme kousek od sebe dceru s vnučkou — a není nic krásnějšího, než když za tebou ten tříletý prcek přijde — jen v tričku, ušmudlaná, s bosýma nožičkama — pozdravit tě a zeptat se, co zrovna děláš. Tyhle střípky už umím zachytit a uchovat — víc osobně, víc srdcem.

Bratr Petr

Mého brášku Petra — toho, který si v mládí prošel těžkou cestou — nakonec si vybral rodinu. Dnes je z něj úžasný manžel a dědeček. Máme spolu ten nejkrásnější vztah, jaký jsme kdy měli.

Stejně jako já dnes pomáhám uchovat vzpomínky rodinám při focení, i on dnes rozdává svou lásku a péči dětem, které rodinu nikdy nepoznaly. Vím, že pochopil, co je to nejdůležitější. A vím, že máma by na něj byla pyšná.

Profesionální fotografka v Brně — moje vášeň

Fotografování pro mě nebylo jen koníčkem. Od určité chvíle jsem věděla, že chci lidem dávat vzpomínky, které budou s láskou prohlížet i po letech. Začínala jsem s jednoduchou technikou, postupně jsem investovala do profesionálního vybavení a dnes kombinuji špičkovou techniku s přirozeným přístupem a citlivým vedením.

Pokud tě zajímá kompletní seznam toho, co reálně používám, mám o tom samostatný článek.

Můj fotoateliér v Čechyni

V Čechyni mám fotoateliér s jedinečnou atmosférou. Není to jen „místnost s fotoaparátem" — je to prostor, kde se lidé uvolní, smějí se a jsou sami sebou. V létě fotíme často i venku, v zahradě nebo u zahradního domku, který má skandinávský nádech a nádherné světlo.

Co fotím

• Rodinné focení — hravé, autentické, plné emocí
• Těhotenské focení — jemné, lichotivé, s důrazem na pohodu budoucí maminky
• Miminka — bezpečné, citlivé, něžné první dny
• Boudoir focení žen — portréty, kde se ženy cítí krásné a sebevědomé
• Páry — výročí, zásnuby, společné fotky
• Business portréty — profesionální image s lidským přístupem

Každý člověk je pro mě originál. Snažím se zachytit nejen jeho tvář, ale i emoci a příběh. Ráda přidávám osobní prvky — děti si můžou hrát, rodiče si dají kávu. A často vzniknou ty nejhezčí fotky ve chvílích, kdy už si nikdo nepřipouští, že „právě teď pózuje".

Když AI oživila moje rodiče

Můžu ti říct přesně, kdy jsem se s AI poprvé „potkala". Ne v knížce, ne v kurzu. Doma u počítače.

Vyzkoušela jsem si jeden z prvních AI nástrojů, kterým můžeš oživit staré fotografie — udělat z nich krátká videa, kde lidé na fotce mrknou, usmějí se, podívají se. Vzala jsem starou fotku svých rodičů.

A když jsem na obrazovce poprvé uviděla maminku se usmívat a tatínka se podívat — zhroutilo se ve mně něco, na co jsem byla připravená a zároveň ne. Najednou jsem viděla rodiče hýbat se, žít, byť jen na pár vteřin.

Byla jsem úplně hotová. Brečela jsem hodinu. A pak jsem si řekla: jestli AI dokáže takhle zahřát srdce, musím se ji naučit. Pro sebe, pro rodinu, pro klientky, pro všechny ženy, které ji znají jen jako „něco děsivého z médií".

Ten okamžik změnil všechno. Nebyla to už jen technologie — byla to brána zpátky k lidem, které jsem milovala.

Babička Hackuje — nová éra

Focení je moje první láska. Ale od té chvíle s rodičovským videem jsem věděla, že přichází druhá vrstva mojí práce. Pod značkou BabičkaHackuje propojuji to, co umím nejlíp — fotografii, řemeslo, lidský přístup — s AI nástroji, které mi za poslední dva roky úplně změnily práci.

Stala jsem se ambasadorkou české AI platformy Everbot, vibe coderkou (web BabičkaHackuje.cz si stavím sama, bez programátora), a hlavně lektorkou pro ženy, které chtějí AI ovládnout bez stresu.

Pokud jsi žena podnikatelka — fotografka, masérka, kosmetička, kadeřnice, kouč, kdokoli — která by chtěla pochopit, jak AI nástroje fungují a jak ti je můžou ulehčit práci, mrkni na moje kurzy a blog. Učím krok za krokem, beze strachu, lidským jazykem.

25 let fotografie + 2 roky AI = jeden velmi naplněný den. A vím, že to nejlepší teprve přijde.

Pozvánka

Související články

• 📖 Marcelin příběh — 25 let fotografie + AI ambasadorka (profesionální cesta)
• 📖 Den v ateliéru v Čechyni — jak vypadá můj fotící den
• 📖 Kolik stojí vybavení fotografky v roce 2026
• 📖 Evoto recenze pro fotografy — můj denní workflow retuše
• 📖 Expozice pod kontrolou — clona, čas, ISO (25 let praxe)